Únosy alawitských žen: co zjistila OSN, Reuters, BBC a Amnesty a co tvrdí ministerstvo vnitra

Doloženo nezávislými zdroji

• Komise vyšetřovala 21 únosů žen a dívek, z toho čtyř nezletilých, v Latákii, Tartúsu, Hamá, Damašku, Damašku-venkově a Homsu. Většina obětí byly alawitky, několik z nich vdaných s dětmi; jednou z obětí byla sunnitská dívka. ¹
• Ve většině případů zůstali pachatelé i jejich příslušnost neidentifikováni: neidentifikovaní ozbrojení aktéři, skupiny organizované kriminality nebo jednotliví kriminálníci. V jednom případě byli únosci zahraniční bojovníci z jednotek formálně začleněných do ministerstva obrany; věrohodné informace o nejméně dvou dalších případech, do nichž byli zapojeni zahraniční bojovníci, se prošetřovaly. ¹
• Mnoho alawitských obětí bylo bito a vystaveno sektářským urážkám; nejméně pět z nich bylo vyslýcháno o jejich znalostech islámu, nuceno vykonávat náboženské obřady nebo nosit nikáb. Jiné únosy byly zřejmě motivovány výkupným a některé požadavky na výkupné přicházely od lidí, kteří s únosem neměli nic společného. ¹
• Nejméně osm unesených bylo vystaveno sexuálnímu násilí, včetně skupinového znásilnění a nuceného sňatku; nejméně dvě ženy a jedna dívka se vrátily těhotné. ¹
• Některé oběti byly odvezeny do guvernorátu Idlib; jiné byly propašovány přes mezinárodní hranici, mimo jiné do Libanonu. ¹
• Únosy rozšířily strach mezi ženami z menšin: některé rodiny přestaly posílat dívky do školy nebo na univerzitu a některé ženy začaly nosit šátek, aby nebyly identifikovány jako příslušnice menšiny. ¹

Doloženo nezávislými zdroji

Podle komise se reakce státních orgánů značně lišila. Některá vyšetřování byla zahájena, ale nepokračovala; v jiných případech bezpečnostní činitelé rodiny aktivně odrazovali, někdy i pod pohrůžkami, od toho, aby případ sledovaly nebo zveřejňovaly, a v jednom případě místní policie zbila člověka, který podával stížnost. Některým obětem nebo příbuzným bylo řečeno, aby nemluvili s médii, nebo byli nuceni natočit videa, v nichž uváděli, že oběť odešla dobrovolně. V jednom případě, kdy oběť policii označila pachatele, nebyl nikdo zatčen. ¹

Komise zaznamenala také případy, kdy úřady unesené ženy našly, někdy s využitím informací od rodin; ve dvou případech byly oběti zachráněny státními silami v Idlibu a údajní únosci tam byli zatčeni a stíháni. Ve dvou dalších případech byly oběti osvobozené vládními silami samy zatčeny a vyšetřovány soudci v Idlibu pro „mravnostní“ delikty. ¹

Amnesty International v červenci 2025 uvedla, že obdržela věrohodné zprávy o nejméně 36 alawitských ženách a dívkách ve věku od tří do 40 let, které byly od února 2025 uneseny v Latákii, Tartúsu, Homsu a Hamá. Osm případů zdokumentovala podrobně a zjistila, že ve všech kromě jednoho policie a bezpečnostní složky nevedly účinné vyšetřování; ve dvou případech rodiny zaplatily výkupné, aniž by dosáhly propuštění. ⁴

Doloženo nezávislými zdroji

Dne 2. listopadu 2025 mluvčí ministerstva vnitra Núruddín al-Bábá uvedl, že ministerské vyšetřování 42 nahlášených únosů zjistilo pouze jeden skutečný únos. Ostatní případy popsal jako dobrovolné útěky s partnerem, pobyt u příbuzných či přátel, útěk před domácím násilím, nepravdivá tvrzení na sociálních sítích nebo prostituci a vydírání, přičemž čtyři případy byly klasifikovány jako trestné činy, v jejichž souvislosti došlo k zatčení, a uvedl, že ministerstvo takové zprávy bere „s nejvyšší vážností a odpovědností“. ^{5 3} V lednu 2026 vláda sdělila komisi OSN, že pět ze šesti případů, které prověřila, nebyly únosy. ¹ Na dotaz BBC ohledně svědectví, která shromáždila, ministerstvo uvedlo, že nemá další komentář. ³

Místní představitelé zaujali podobný postoj. Mediální referent guvernéra Tartúsu řekl agentuře Reuters, že většina případů pohřešovaných žen jsou rodinné spory nebo osobní záležitosti, a mediální referent guvernorátu Latákie uvedl, že v mnoha případech ženy utekly s partnerem a rodiny si historky o únosu vymyslely; ani jeden z nich nepředložil důkazy. ²

Doloženo nezávislými zdroji

• Reuters podle údajů jejich rodin zjistil nejméně 33 alawitských žen a dívek ve věku 16 až 39 let, které byly v první polovině roku 2025 v Tartúsu, Latákii a Hamá uneseny nebo se pohřešovaly; téměř polovina se později vrátila domů a žádná z nich nechtěla o tom, co se stalo, mluvit, většinou s odkazem na obavy o bezpečnost. ²
• Z 16 případů, které Reuters podrobně prověřil, obdržely rodiny v sedmi požadavky na výkupné ve výši 1500 až 100 000 dolarů a tři unesené sdělily příbuzným, že byly odvezeny ze země; osm z 16 bylo mladších 18 let. Většina rodin uvedla, že policie jejich oznámení nebrala vážně. Vláda na otázky agentury Reuters nereagovala. ²
• Syrská feministická lobby sdělila BBC, že mezi únorem a prosincem 2025 zaznamenala oznámení o více než 80 pohřešovaných ženách, z nichž 26 potvrdila jako únosy, a že 16 žen, všechny alawitky, se stále pohřešuje. ³