Jmenován aš-Šarou
Doloženo nezávislými zdroji
Dne 18. května 2025 vydal Ahmad aš-Šara dekret č. 28 z roku 2025, jímž jmenoval Abdurrahíma Atúna vedoucím Poradního úřadu pro náboženské záležitosti při Prezidentském úřadu. 1 2 Od března 2025 zasedá také v Nejvyšší radě pro fatwy, zřízené dekretem č. 8 v den, kdy byl Usáma ar-Rifáí jmenován velkým muftím. 3 2 V červnu 2025 Syria TV uvedla, že předsedal komisi, v níž zasedal i ministr vysokého školství a která vedla pohovory s uchazeči o vedení syrských univerzit. 4
Fronta an-Nusra a Haját Tahrír aš-Šám
Doloženo nezávislými zdroji
Syria TV uvádí, že v roce 2012 vstoupil pod jménem Abú Abdalláh aš-Šámí do Fronty an-Nusra, tehdejší syrské odnože al-Káidy, a napsal několik jejích doktrinálních knih, mezi nimi „Ve stínu stromu džihádu“, která se vyučovala ve vstupních kurzech skupiny. 4 Free Press Network ho popisuje jako jeden z předních náboženských hlasů an-Nusry v jejím sporu se skupinou Islámský stát a jako zastánce jejího rozchodu s al-Káidou v roce 2016. 2
V roce 2024 byl podle Syria TV „generálním činitelem pro dohled“ HTS, což byla významná výkonná funkce, a předsedou její Nejvyšší rady pro fatwy. 4 V prosinci 2024 ho Türkiye Today označil za předsedu šaríatské rady HTS a blízkého důvěrníka jejího vůdce Abú Muhammada al-Džúláního (Ahmada aš-Šary), který ho často navštěvoval. 5
Free Press Network uvádí, že v lednu 2018 oznámil svůj odchod z HTS; pozdější zprávy ho však v roce 2024 uvádějí ve vysokých funkcích HTS. 2 4 5
„Aféra agentů“ z roku 2024
Doloženo nezávislými zdroji
Od roku 2023 HTS zadržela stovky civilistů, bojovníků i vysoce postavených členů pro podezření, že pracují pro Damašek nebo pro zahraniční vlády. Smrt jednoho zadrženého v důsledku mučení v roce 2024 vyvolala v Idlibu protesty; al-Džúlání označil požadavky protestujících za „převážně oprávněné“ a oznámil restrukturalizaci bezpečnostní složky, která spravovala věznice. 6
Zveřejněné obvinění
Podle Syria TV al-Džúlání ustavil vyšetřovací výbor, v němž zasedali Atún, Anas Chattáb (kterého označuje jako Abú Ahmada Hudúda) a Asad aš-Šajbání (Zajd al-Attár), a Atún měl odpovídat za vydání náboženského rozhodnutí, které bezpečnostnímu aparátu umožňovalo používat mučení k získání přiznání. Syria TV píše, že když to po propuštění zadržených vyšlo najevo, uvedlo to skupinu i Atúna jako jednoho z přímo odpovědných činitelů do rozpaků a že poté hájil „projekt“ HTS v dlouhé sérii příspěvků na svém kanálu na Telegramu. 4 7 Toto tvrzení se nám nepodařilo nezávisle ověřit a nenašli jsme žádnou Atúnovu reakci na něj.
Před rokem 2011 podle záznamů z Asadovy éry
Zveřejněné obvinění
Syria TV cituje protokol o výslechu z dokumentů bezpečnostních složek z Asadovy éry, které získal server Daraj. Podle něj se Atún narodil v roce 1981 v Táum v Idlibu, v roce 2002 absolvoval Fakultu šaríi Damašské univerzity a vyučoval islámskou výchovu v as-Sauře (Tabka) v provincii Rakka. V květnu 2008 byl zadržen na pokyn pobočky vojenského zpravodajství 235 („Palestinská pobočka“) a předán státnímu zastupitelství při Soudu pro státní bezpečnost, obviněn z toho, že plánoval odejít bojovat do Iráku a že vlastnil extremistickou literaturu. 4 Záznamy pořízené Asadovými bezpečnostními složkami mohou obsahovat výpovědi získané pod nátlakem. Free Press Network uvádí jinou verzi: narozen v roce 1956, bez doloženého formálního vzdělání. 2
Doložené postoje
Zveřejněné obvinění
Podle Free Press Network na přednášce v Aleppu prohlásil demokracii i ty, kdo ji přijímají, za stojící mimo islám a odmítl parlamenty, civilní stát a vyjednaná řešení jako cesty k uplatňování šaríi, stejně jako myšlenku „syrské vlasti“. 2 Nahrávky jsme neměli možnost přezkoumat.
Doloženo nezávislými zdroji
Na přednášce uspořádané v Idlibu v roce 2021 představil návrat Talibanu k moci v Afghánistánu jako vzor spojení vojenské a politické činnosti. 5 2 Na svém kanálu na Telegramu vyložil pilíře „projektu“ HTS: šaríu jako zdroj všech zákonů a pilíře vojenský, bezpečnostní, politický, hospodářský, náboženský a správní, přičemž poslední z nich ztělesňovala Vláda spásy. Po pádu Asadovy vlády popsal cíl jako budování Sýrie ve čtyřech směrech: kazatelská činnost, rozvoj společnosti, posilování a obrana Sýrie a humanitární pomoc. 4 7
